Led26

Kecy z nemoci.

Posted on by
Kecy z nemoci.

Tumblr_lybsiys7ar1r2ha5qo1_500_large

Dlouho jsem sem nehodila nějaké slovo. :) Zrovna mě skolila nemoc, naštěstí se to chytlo v začátcích, takže mám jen nějaké preventivní antebakteriální prášky a musím být 2 až 3 dny doma. ;) Aspoň, že příští týden budu fit, ve čtvrtek je ples. :D Dále jsem u doktora zjistila, že nesimuluji, ta bolest zad má opravdu důvod. “No jo, ohýbáš se jako prkno.. Je tam nějaká blokace.” ..Jestli mi to naruší taneční sezónu, tak už to vážně nepřežiju. ;) Ten nahoře mě asi nemá rád.


Stejně nevím co chci, takže je to vlastně jedno. Asi nezvládám to dění kolem sebe. Sice neumím být sama, ale jak to tak zatím vypadá, neumím být ani s někým. Stačí chtít? Houby, nic takovýho neexistuje. Nebo si třeba jen vybírám špatné typy. Vzhledem se tolik neřídím, když mě kluk zaujme tím, co z něho vyzařuje. Možná mě přitahují ti ‘zlí’, asi v tom vidím, že nebude nuda či chci ty týpky změnit? Na tohle

Tumblr_lnymr4dmxf1qaobbko1_400_large

bych už asi vážně potřebovala psychologa. Nevyznám se v sobě a je to čím dál horší, stále více mě to užírá. Proč nemůžu být prostě šťastná jako většina lidí okolo mě? Abych nemusela být sama, mám spoustu zájmů. Chodím 2x týdně tancovat, na zpěv, občas na zumbu, teď začnu plavat a potom jsem v kapele. Pořád jen slyším, že jsem moc mladá. Jenže potřebuju nabírat zkušenosti, abych mohla fungovat v dospělosti. A vidím to čím dál více ztraceně. Stále více se upínám na vzdělání, je to jistota, něco co mi nikdo nebude moci vzít. Půjdu na kurz kvůli přijímačkám na práva. Radši bych se sice prosadila s kapelou nebo získala práci v radiu (třeba na zprávy), ale tomu také věřím čím dál méně, i když jiskřička naděje ještě nezmizela.